Legendární Neckářovo Planetárium vychází na 2LP

Ve druhé polovině října oslaví populární zpěvák Václav Neckář sedmdesáté sedmé narozeniny. Právě k tomuto jubileu vydává vydavatelství Supraphon reedici Neckářova legendárního projektu Planetárium na dvou vinylech.

„Planetárium vzniklo vlastně díky Zdeňku Rytířovi. Zdenda se ve Stromovce zatoulal do prostor pražského planetária, v jehož kopuli se měnilo postavení hvězd z pohledu severní a jižní polokoule. Zdeněk seděl ve tmě v poslední řadě a hledal, kdo celý ten složitý mechanizmus planetária řídí. Najednou zahlédl za řídicím panelem mrňavou, brejlatou dívku, která svýma malýma ručkama ovládá celý vesmír. V roce 1974 jsme natočili desku Tomu, kdo nás má rád a další deskou v roce 1977 bylo právě Planetárium, kterým jsme pokračovali v monotematických projektech. Obchodní manažer Supraphonu Jiří Vinařický mi sdělil, že takovýto projekt se neprodá. Vzal si ale nahrávku domů a naštěstí ji nechal poslechnout svému synovi. Ten prý řekl: „To je ono!" Planetárium pak bylo v některých obchodech „podpultovkou" a Supraphon ho musel dolisovávat. Nakonec se ho prodalo 125 000 kousků, a to to bylo dvojelpíčko! Takže si myslím, že se publiku líbilo," vzpomíná Václav Neckář.

Komplet z roku 1977 nepochybně patří do zlatého archivu čs. populární hudby. K vynikajícímu pěveckému výkonu Václava Neckáře nutno připočítat jeho tradiční dar využít všech textových nuancí. Měl z čeho vybírat: Michael Prostějovský, Zdeněk Rytíř, Vladimír Čort nebo Jiřina Fikejzová mu poskytli mimořádná východiska. Bylo ovšem co textovat, když muzika Oty Petřiny, Petra Jandy nebo Jana Neckáře k odpoutání se od civilnosti vybízela.

Formě koncepčního dvojalba odpovídají také aranže, využívající netradičních postupů, vyplňující i pauzy mezi jednotlivými skladbami zvukovými předěly. Nejde o to, aby vše mělo sjednocující vesmírnou tematiku, ale o to, aby celek držel pohromadě, což se podařilo dokonale. Skryté podtóny oprávněného strachu o životní prostředí či existenci naší planety měly reálné jádro mimo jiné ve stavu přírody v některých oblastech tehdejší ČSSR. Pod chemickou korozi krušnohorských lesů se dala schovat i devastace kultury a společnosti, typická pro normalizační konec sedmdesátých let – také o tom Planetárium tak trochu může být.

„Planetárium bylo po Tomu, kdo nás má rád druhým studiovým albem kapely, nepočítám-li live záznam koncertu z Rokoka Dr. Dam di Dam a jeho Bacily. V době urputné normalizace, kdy byl problém vycestovat za hranice nejen na západ, uchylovali jsme se k literatuře science fiction a cestovali jsme alespoň ve své fantazii vesmírem. Když jsme v roce 1976 Planetárium připravovali, sešlo se více než čtyřicet skladeb. Když Zdeněk s Otou vybrali konečnou sestavu, zjistili, že se na jedno LP nevejdou a Ota je ani nestihne zaranžovat. Ota byl nejen nepřehlédnutelným muzikantem, který Bacilům utvářel tzv. ksicht. Byl kytaristou, kapelníkem a skvělým aranžérem. Počítalo se, že instrumentaci bude mít opět na starosti. Vzpomínám si, že termín natáčení se tehdy neúprosně blížil. Ota rozhodl, že o instrumentaci dvaadvaceti skladeb se podělíme. On aranžoval první desku a já druhou. Všechny skladby byly původní, české a autoři je poslali na magnetofonových kazetkách jen s melodií a jednoduchým doprovodem kytary nebo piana. Planetárium bylo tedy pro mne i prubířským kamenem aranžéra," doplňuje zpěvákův bratr, spoluhráč a autor několika písní na albu Jan Neckář.

V aktuální 2LP reedici posluchače potěší songy jako „Potulný hráč", „Diamantová žena" nebo „Hvězdné nebe nad Atlantidou", rekonstruovaný obalu i zvuk a fakt, že téma i provedení nezestárlo.

Foto: Alan Pajer